V Miletíně u Lišova vyrostla novostavba, která svým konceptem navazuje na jihočeské statky – na krásné parcele otevřené do okolních luk a polí se usadila důstojně, sebevědomě a přitom klidně. Nepoutá zbytečnou pozornost, její bílé zdi a červené střechy dotvářejí kontext vesnice. Bydlí se tu velice příjemně, velká okna se otevírají do prostorného dvora, který navazuje na okolní krajinu.
Autoři projektu hledali odpověď, jak vstoupit současnou architekturou do jihočeské vesnice. Pracovali s archetypálním tvarem sedlové střechy a s tradičními proporcemi. Vytvořili statečnou a jednoznačnou stavbu, její průčelí doplnilo charakter místní zástavby. dům se před okolím neskrývá, nepotřebuje to totiž -díky tradiční dispozici vznikl soukromý prostor s dvorem, odkud se otevírá výhled do krajiny.
„Už dlouhou řadu let se v jižních Čechách rodinné domy staví většinou tak, že se na malém pozemku, ideálně v předpolí velkého statku, vyšvihne malá stavba čtvercového půdorysu s valbovou střechou, kterou zdobí vínová krytina. Fasády září barvami, od žluté po zelenou, ploty jsou typové. Podél pozemku se pak vysadí túje. Výhled do okolní krajiny zakryjí, majitelé ale získají pocit dokonalého soukromí, nikdo je doma nespatří. Brzy však zjistí, že jejich dům potřebuje ještě garáž, případně dvojgaráž. Poté přistaví ještě zahradní domek na sekačky a další náčiní, altán na grilování, přístřešek na dřevo. A všechno propojí zámkovou dlažbou,“ uvádí architektka Barbora Weinzettlová a dodává: „Od začátku jsme věděli, že chceme vytvořit jednoduchý a velkorysý objem, který pojme všechny požadavky rodiny. Dům, který nebude potřebovat skrývat se před okolím, aby si vytvořil vlastní intimitu. Jeho souhmotí determinuje dvůr a rámuje okolní pole a lesy.“ Architekt Jiří Weinzettl upřesňuje: „Nějakou dobu jsme v našem návrhu řešili prostorové variace domu. Když se podíváme na statky v blízkém okolí, žádný z nich není úplně stejný. Stavebníci vždy vycházeli z daného místa, z potřeb rodiny a vlastně celého hospodářství. Proporce jsme samozřejmě přizpůsobili současnému bydlení – staré domy měly obytnou část poměrně malou, většinu místa zabraly chlévy, stáje a stodoly. Dnes máme nároky na prostorový komfort daleko vyšší, ale tradiční schéma uspořádání domu kolem dvora je vynikající. Umožňuje rozmístit místnosti tak, že jsou všechny ve vizuálním kontaktu, a přitom poskytují i dostatek soukromí.“
Bílé zdi, červené střechy
Nad výběrem materiálů architekti příliš nedumali, následovali tradici a zkušenost. V krajině se objevuje bílá a červená, omítané stěny a režná keramická taška. Stavba je vlastně jednoduchá až strohá, ale skutečně evokuje zkušenost z jihočeské krajiny: bílé zdi, červené střechy, okna tak akorát. To všechno v dokonalých proporcích, uspořádaných kolem dvora. Ten byl vždy centrem usedlosti, proto si na něm dali záležet – krásně ho vydláždili, otevřeli do krajiny a zároveň díky němu vytvořili soukromý prostor mezi třemi křídly domu. V jednom z jich je také krytá terasa, otevřená do krovu. Ideální místo pro stolování i odpočinek v letních dnech.
Dům se třemi křídly
Trojboká usedlost skýtá v jednom křídle technické zázemí, garáž, pracovnu a venkovní kuchyni s krytým sezením. Druhé křídlo, souběžné s přístupovou cestou, zabírá vstup a hlavní obytný prostor převýšený do krovu. Prosklená stěna krytá zápražím jej propojuje s dvorem. V třetím křídle jsou tři ložnice a koupelna.
Interiéry jsou současné, marně bychom tu hledali takzvané rustikální prvky, pec nebo kamna. Dokonale provedené dřevěné podlahy doplňují čisté bílé zdi a velkoformátová okna. Hlavní obytnou místnost zdobí otevřený krov – získala tím prostorovou velkorysost, kde se můžete svobodně nadechnout. Barbora Weinzettlová uzavírá: „Řešení interiérů a design nábytku jsme měli možnost dotáhnout až do příjemného konce, klienti nás nezaskočili tím, že by na poslední chvíli změnili názor a přáli si prvky, s nimiž bychom mohli souhlasit jen stěží. Shodli jsme se, že největším bonusem jsou tu výhledy do dvora a do krajiny, proto jsme velká okna nechali otevřená jako proměnlivé obrazy. Nebylo třeba zážitek z výhledu přebíjet výraznými prvky, místnosti jsou jednoduché a klidné.“
Soukromá piazzetta
Dvůr se stal součástí interiérů, všechna okna míří sem. Ale zatímco dříve na venkovských dvorech kdákaly slepice a kejhaly husy, někdy tu byla i louže pro kachny a všechny beze zbytku zdobila hromada hnoje, protože ve dvou křídlech usedlosti byly chlévy a stáje, tento je k neuvěření čistý. Vznikla jakási soukromá piazzetta, která kompozici stavby dokonale dotvořila. Kamennou dlažbu doplňují tři schody, z nichž sejdete přímo do louky, a pak můžete jít dál, k potoku nebo do polí.
Užitná plocha: 252 m2
Konstrukce: betonové základové pasy ve dvou výškových úrovních, hydroizolační vana (celoplošně natavené souvrství z asfaltových pásů), zdicí systém HELUZ, nosné obvodové zdivo tloušťky 500 mm, nosní vnitřní zdivo tloušťky 300 mm, překlady systémové HELUZ a železobetonové; konstrukční systém je stěnový, celkovou tuhost objektu zajišťují ztužující věnce a kolmé zděné stěny
Střecha: dřevěné sbíjené sedlové vazníky, v částech otevřených do krovu pak krokevní vaznicová soustava, v místě krytého venkovního sezení jsou krokve usazeny na krajní a vrcholovou vaznici, minerální tepelná izolace v tloušťce 400 mm byla vložena mezi krokve a do roštu pod krokvemi, mezi kleštiny a nad kleštiny a mezi spodní pásnice vazníků
Výplně otvorů: okna s hliníkovými rámy a s izolačními trojskly; Uw= 0,9 W/m2
Vytápění: vytápění a ohřev TUV zajišťuje tepelné čerpadlo vzduch/voda o jmenovitém výkonu 12,86 kW. Hydraulický modul tepelného čerpadla byl vybaven integrovaným elektrokotlem o jmenovitém výkonu 8,8 kW. Vnitřní jednotka je umístěna v technické místnosti, venkovní v zahradě. V domě bylo instalováno podlahové vytápění v kombinaci s doplňkovými otopnými tělesy (žebříky, konvektor)
Autoři: Barbora Weinzettlová, Jiří Weinzettl, Atelier 111 architekti
FOTOGALERIE:
Zdroj: Můj Dům | Text: Hana Vinšová | Foto: Boys Play Nice