Začátkem devadesátých let rostly jako houby po dešti domy, které měly poukázat na bohatství majitele. Uprostřed městské zástavby se tak najednou objevil pseudozámeček s věžičkami a cimbuřím. Mnoho domů mělo okázalé vikýře. Nouze nebyla o šambrány, arkýře nebo rizality. Tyto stavby nejenže nebyly pěkné, ale z dnešního pohledu byly i mimořádně energeticky ztrátové. Kromě nebezpečí častých tepelných mostů, trpěly i zatékáním a dalšími stavebně technickými nešvary. Dnes už nikdo nepochybuje, že dům byl měl být spíše tvarově jednoduchý.
Moderní dům nemusí být koule ani zemljanka, aby ušetřil energii
Projektanti takovému zadání říkají: správné nastavené stavebně architektonického řešení, a nejsou tím myšleny koule, kostky, nebo domy v podzemí, jak se se někteří fundamentální zastánci pasivních domů domnívají. Tyto tři podoby novostavby zrovna mezi rozumná řešení nepatří. Například pasiv už dnes od obyčejného nízkoenergetického domu prakticky nerozeznáte. Mívá tradiční půdorys se sedlovou střechou, ale nenajdeme u něj žádné členité záležitosti, jako je vystouplá jídelna kruhového charakteru, která sice přináší stolujícím příjemné posezení, ale je krajně nevhodná z hlediska energetických úspor.
Optimální tvar samozřejmě není jediná cesta jak u nového domu uspořit energii. Důležitá je i orientace budovy, správná tloušťka izolantu a moderní technologie, kterými objekt osadíme.
Kruhová jídelna se musí dohnat jinde
Pokud přece jenom chceme mít kruhovou jídelnu vystupující ze základní stavební hmoty, budeme muset ztráty dohnat jinde. Například vzduchotechnikou, rekuperací vzduchu, ledkovým osvětlením, ziskem tepla z odpadní vody nebo instalací obnovitelných zdrojů energie.
Přízemní bungalov, který je orientovaný na sever a nese rozličné výběžky, má zhruba o 30 procent větší plochu obvodových konstrukcí než standardní budova. Někdy to může být i dvojnásobek. To bude stát investora nemalé peníze při výstavbě a zároveň se bude potýkat se zhruba dvou a půl násobně větší spotřebou energie, než má dvoupodlažní dům s orientací na jih a jednoduchým tvarem. V takovém případě se budou požadované hodnoty dané vyhláškou o energetické náročnosti budov dosahovat obtížně.
Jistou úlevu budou mít malé bungalovy s energeticky vztažnou plochou do 120 m², to znamená 100 až 110 m² užitné plochy. Vzhledem k tomu, že u tak malé budovy se nedá pracovat příliš efektivně, nejsou požadavky na energetické úspory budov tak přísné.
Dvě kostky jsou více než jedna
Tvarová kompaktnost je základním pravidlem projektového plánování u pasivních i nízkoenergetických domů. Princip je v zásadě jednoduchý. Když dáte k sobě dvě kostky, sice znásobíte objem, ale zároveň máte o dvě ochlazované plochy méně. Pasivního standardu se tak dosahuje u větších staveb mnohem jednodušeji. Školy nebo administrativní budovy jsou toho jasným důkazem.
Samostatně stojící dům to má nejtěžší
Stavba samostatně stojících domů, je oproti řadovým nebo bytovým zástavbám v nevýhodě. Nehledě na to, že je v tomto případě i snadnější napojení na společný zdroj tepla. Problém se projevuje právě u členitých staveb, kde dochází k nárůstu ochlazovacích ploch kvůli velkému množství složitých detailů a napojení nosných konstrukcí, které komplikují realizaci energeticky účinných přechodů mezi plochami.
Kvádr obrácený na jih je tvarově ideální dům
Velikost domu je i zásadní parametr, který určuje cenu domu, provozní náklady a spokojenost obyvatel. Podle údajů tzb.info stojí každý metr čtvereční užitné plochy minimálně 25 tisíc korun, proto je třeba si ujasnit všechny požadované funkce domu.
Pokud bychom se bavili čistě o tvarové energetické výhodnosti, zvolili bychom kvádr delší stranou obrácený k jihu. Z hlediska kompaktnosti se hodí spíše vícepodlažní budova. I pasivní domy lze realizovat jako podsklepené, ale je s tím spojena řada komplikací a stavba se tak prodražuje.
-red-
Foto: Jiří Hurt a Jiří Hloušek