Navštívili jsme stavbu rodinného domu obchodního ředitele české divize nadnárodní pivovarnické skupiny, abychom zjistili, co pro něj bylo v projektu důležité, jestli vše probíhá, jak má a za jak dlouho se bude moci nastěhovat.
VŠEMINA – Projíždíme zelenou zvlněnou krajinou Zlínského kraje a na hranici sympatické vesnice nacházíme v kopci s velkorysým výhledem zárodek stavby. Zatím tu stojí betonový suterén a jedno cihlové patro. Setkali jsme se zde nejen s investorem, ale i několika zedníky, kterým jsme taktéž položili pár otázek.
Jak jste se dostal k pozemku ve Všemině?
Ze Všeminy pochází moje manželka a její rodina, a kromě manželky mi tady učarovala i příroda. Je to klidnější kraj, takže to byla nakonec jasná volba.
Jak jste vybíral architektku?
Je to shoda okolností a velkých náhod, ale sestra kamaráda ze Zlína, jednoho z těch, kvůli nimž jsem sem přesídlil, je architektkou se spoustu hezkých realizací. Když jsme tedy vybírali architekta, který nám zasadí dům do toho svahu, byla pro mě paní architektka Beáta Gistrová jasnou volbou.
Má váš dům něco nezvyklého, něco vymyšlené přímo pro vás a vaši rodinu?
Jsem jedináček, tak si chci k sobě přesunout rodiče, kteří bohužel nemládnou. Rád bych je měl co nejblíž, abychom si byli sousedé, kteří se ale navzájem neruší. Dům je proto koncipován jako dvougenerační se dvěma zcela oddělenými bytovými jednotkami. Jejich terasa je orientovaná na severovýchod a naše naopak na jihozápad. Navzájem si tedy nepřekážíme a máme dostatek soukromí pro obě rodiny.
Co pro vás bylo u plánovaného domu důležité, jaké byly priority?
Neměl jsem požadavek, aby byl dům pasivní, chtěl jsem spíše nízkoenergetický. Když stavíte dům, řešíte i materiály, nejen kvůli tepelným prostupům, ale i třeba zvukové vodivosti. My jsme větší, a proto i hlučnější rodina, tak jsem samozřejmě hledal proto co nejlepší materiály. Nechtěl jsem stavět dům s třicítkou zdí a pak dalšími 25 cm polystyrenu, chtěl jsem co největší přirozenost. Chtěl jsem co nejméně zateplovat s co nejpřírodnějším materiálem. Cihla je přírodní, má tendenci pracovat, ale taky stabilitu a věkovou odolnost, a proto jsem volil ji.
Jste spokojený, jak zatím stavba probíhá?
Spokojený jsem velice. Dokonce i stavitelé, kteří na mé stavbě pracují. Použili jsme trochu víc železobetonových armatur a monolitických konstrukcí, než jsme zamýšleli, ale v čase to jde krásně. Nejvíc stavba poskočila, když se začalo vyzdívat a i stavitelé si pochvalovali nejen technologii lepidel, tak práci se samotnou cihlou HELUZ. Je to příjemné a jde to hezky. Zítra zalíváme věnce a v dalším týdnu bychom měli přistoupit k práci střešní konstrukce.
Máte nějakou perspektivu, kdy se budete moci nastěhovat?
Jsem si samozřejmě vědom toho, že všechno chce svůj čas, stejně tak i stavba přes zimu, takže cílový termín je pro nás konec léta 2024. Necháváme si rezervu, ale chtěli bychom příští Vánoce oslavit všichni společně už v novém.
Stavbyvedoucí František Bednařík má za sebou roky práce a zkušeností, v tomto projektu však poprvé pracuje se Sidi – předem připravenou zdicí maltou pro tenkou spáru určenou pro broušené cihly HELUZ.
Jak se vám pracuje se Sidi?
Líbí se nám to, oproti klasickému lepidlu to nenasychá, nemusí tam být pěna a vydrží to dlouho nezaschlé. Jsme s tím spokojení, nemusíme to míchat míchadlem, paráda.
Původně se vám do toho prý moc nechtělo, vyplatilo se tedy Sidi nakonec?
Je to novinka, u toho si člověk není jistý, novinky nejsou vždy nejlepší. Ale toto je opravdu dobré. Zdivo už je na mně, máme tam tu padesátku. Převazování je sice trochu složitější, než jak se to obyčejně dělávalo, ale nemáme s tím žádný problém. Samozřejmě pro nás by bylo lehčí dělat s třicítkou cihlou a dvacítkou polystyrenem, pokládáme to rukama, tak se nazvedáme.
Ale to Sidi je fakt lepší. Když jsme používali lepidlo, tak muselo být řidší, pak to ale zase propadávalo, takže s tím bylo víc práce. Se Sidem píchnu váleček do kýblu, zavřu, ráno oddělám a jedu. Nemusím kupovat nový, takže Sidi je pro nás parádní. I na příčky.
