Fasáda z klinkerových cihel je extrémně odolná, odolná povětrnostním vlivům a v podstatě bezúdržbová. Bohužel to stojí peníze. Vizuálně podobného efektu lze dosáhnout použitím dlaždic ze stejného materiálu. Ty jsou nejen levnější – a co je důležitější, lze je použít k dokončení stěn jakékoli konstrukce. Pojďme si ukázat jak na to v pěti krocích.
Fasáda musí vypadat hezky – to je jasné. Především by však měla chránit stěny stavby proti nepříznivým povětrnostním vlivům: dešti, mrazu, větru, silnému slunci. Také proti mechanickému poškození. Proto materiály použité na jeho výrobu musí být nenasákavé, mrazuvzdorné, neblednoucí a nárazuvzdorné. Klinkerové cihly vypadají ušlechtile a jsou odolné. Neabsorbují vlhkost, nepřijímají nečistoty, neruší je mráz ani ostré slunce. Dalo by se říci – ideální fasádní materiál. Proč tedy stavíme klinkerové stěny tak zřídka?
Odpověď je jednoduchá – zděnou fasádu lze provést pouze v třívrstvé stěně. A málokterý stavebník se rozhodne stavět takové příčky. Ne kvůli jejich špatným parametrům, protože jsou velmi dobré. Třívrstvá stěna je pevná, výborně tepelně a akusticky izoluje. Ale je to nejdražší a nejnáročnější na provedení. V boji o přízeň investorů proto prohrává s nejoblíbenější variantou, tedy dvouvrstvou příčkou, zateplenou lehkou mokrou metodou a překrytou tenkovrstvou omítkou.
Třívrstvá stěna
Méně movití investoři nebo z nějakého důvodu odmítající použít třívrstvé stěny (například kvůli příliš silné tloušťce) si přesto mohou vybrat fasádu, která klamavě připomíná zděnou. Je vyrobena z klinkerových dlaždic, kterými lze obložit jakoukoliv příčku: jednovrstvou bez izolace, dvouvrstvou zateplenou lehkou mokrou metodou, z polystyrenových tvarovek plněných betonem, dokonce zabudované technologií dřevěného rámu.
1. Fasáda z klasické klinkerové cihly
Taková konstrukce se skládá ze tří vrstev: nosné (keramické duté cihly, pórobeton, silikátové tvárnice…), izolace (polystyren nebo minerální vata) a fasádní, v případě našeho zájmu, z klinkerové cihly. Jak jsme psali dříve, jedná se o pevnou příčku, velmi odolnou proti mechanickému poškození, s vysokou tepelnou a akustickou izolací.
Fasádní stěna má obvykle tloušťku 12 cm. Opírá se o základovou zeď, dále je nutné jej připevnit k nosné vrstvě kotvami. Když je izolace polystyren, může být umístěna společně se stěnou. V případě izolace z minerální vlny se práce provádějí po etapách. Nejprve se postaví nosná vrstva, poté se položí tepelná izolace a zhotoví se fasádní stěna. V této variantě je nutná ventilační mezera mezi vlnou a cihlou, která umožňuje odvod vlhkosti objevující se v izolaci v důsledku kondenzace vodní páry pronikající zevnitř domu nebo fasádou.
Klinkerové cihly se vyrábějí pálením přírodní hlíny při teplotě přes 1000 °C. Jsou tvrdé, mrazuvzdorné, nenasákavé, odolné proti ohni, biologické a chemické korozi. Samotné slovo slínek pochází z nizozemského „klinken“ a znamená „zvonit“. Cihly narážející do sebe vydávají charakteristický zvuk, který dokazuje jejich tvrdost.
Hladké cihly jsou někdy engobovány (Engoby se nanášejí zejména klasickým způsobem, nátěrem na zavadlý nevypálený střep, který se dá po krátkém zavadnutí dobře leštit hladkým oblázkem), tj. potaženy vrstvou rafinované hlíny před vypálením, což jim dodává lesk. Strukturované mají mechanicky tvarovanou texturu líce – jsou škrábané, rýhované, otištěné… Na slinuté je nanesen nepravidelný posyp uhlíkatých sloučenin. Ta se při výpalu roztaví a spojí se s cihlou a vytvoří různobarevné sintry. Glazované cihly jsou pokryty vrstvou lazury s kluzkým, lesklým povrchem. Lze je vyrobit v jakékoliv barvě, jako bílá, modrá, zelená…
2. Ručně tvarovaná cihla bez spár
Zde je každý kus jedinečný a má obličej s jedinečným tvarem. Hrany mohou být zaoblené a cihly mohou předstírat, že jsou staré. Efektu stárnutí se dosáhne například ponecháním zbytků malty na obličeji. Takový materiál se často vyrábí na zakázku.
Na trhu se objevily i ručně tvarované cihly, ze kterých lze zcela tradiční metodou postavit moderní fasádu beze spár. Jsou tvarovány tak, že mají vnitřní vybrání pro maltu, což umožňuje její skrytí a získání tenké spáry. Takto postavená zeď působí dojmem pevné konstrukce pouze z cihel, barva spárovací hmoty nemá vliv na výsledný efekt. Cihly se při práci nešpiní, není tedy potřeba je čistit.
Nutno však podotknout, že bezespárové zdivo vyžaduje větší péči, protože u úzké spáry je v podstatě nemožné nedostatky napravit. Proto je to práce pouze pro zkušené zedníky.
3. Nové formáty cihel
S ohledem na moderní výstavbu byly vytvořeny dlouhé a úzké cihly, dlouhé až 0,5 m a vysoké asi 4 cm. Štíhlá cihla, spíše tenký trám, zdůrazňuje expresivní charakter současné architektury. Líc tohoto konkrétního produktu není lisovaný nebo potištěný, ale ošetřený vodou, takže jeho povrch je drsný a nepravidelný.
Ještě zajímavější je štíhlá dvojitá cihla. Tento výrobek se vyrábí v sadách – cihly se spojují v párech. Na stavbě je zedník podél dlouhé hrany naláme a může je pokládat hladší tovární stranou zvenčí, nebo naopak nepravidelnou lomenou stranou. Případně jednou takto a podruhé jinak volně míchat cihly. Takto získaná fasáda je jedinečná a působí dojmem surového povrchu. Doporučuje se stavět úzké cihly s tenkou spárou – asi 5 mm.
4. Klinker dlaždice na stěně jakékoli konstrukce
Nejoblíbenějším typem venkovní stěny je u nás dvouvrstvá, izolovaná lehkou mokrou metodou. Izolace, upevněná lepidlem a kolíky, těsně obklopuje stěnu. Kreslí se lepicí maltou a do ní je zapuštěna výztužná síť. Na takový podklad se položí tenkovrstvá omítka.
Ale místo omítky si můžete vybrat klinkerové dlaždice. Dvouvrstvá stěna pak vypadá jako dražší, třívrstvá s cihlovou fasádou! Podklad je však nutné připravit jinak než na omítku, protože unese větší zatížení. Vrstva armovací malty by měla být silnější (5-7 mm), síťovina v ní zapuštěná by měla mít vyšší gramáž, nebo by měla být dána ve dvou vrstvách. Hmoždinky se provádí přes síťovinu a izolaci, nejen polystyren. Na jednovrstvou stěnu se obklady připevňují přímo na stěnu, a to do max. výšky 7 m.
5. Ručně tvarované dlaždice
Vznikají úplně jiným způsobem, a to řezáním ručně tvarovaných cihel. Jejich tloušťka je obvykle 0,65-2 cm. Každá dlaždice je jiná a její barvy jsou úplně stejné jako u cihel od daného výrobce. V nabídce většiny firem jsou i rohy, které umožňují dokončit rohy stěn tak, že celek je k nerozeznání od zděné fasády.
Dlaždice Clinker se připevňují na mrazuvzdornou, flexibilní lepicí maltu, nanášejí se na ně a na stěnu. Mělo by být rovné a suché. Mezi dlaždicemi se ponechávají spáry o šířce 8 až 14 mm. Plní se maltou pro spárování slínku. Výrobci doporučují spárování polosuchou metodou.
Jak se vypořádat se slínkem?
Klinkerové cihly by měly být chráněny před vlhkostí a nejméně jeden týden po pokládce. Na stavbě by měl být materiál uložen na paletách a zakryt fólií proti dešti. Jeho smáčení může vést ke vzniku tzv výkvěty, tedy nevzhledný bílý povlak. Cihlová fasáda je po vyzdívání chráněna proti dešťové vodě a nadměrnému slunečnímu záření minimálně týden. Úplný proces tuhnutí malty může trvat až měsíc.
Jedním z nejdůležitějších pravidel zdění se slínkem je míchání cihel z různých palet. Cihla je přírodní produkt, její barva závisí na složení hlíny, době a teplotě výpalu atd. Proto mohou mít šarže materiálu připravené v různých obdobích různý odstín. To je normální u všech výrobců. Smícháním cihel z několika palet jsou tónové rozdíly nepostřehnutelné.
Klinkerovou fasádu lze čas od času omýt – vodou s přídavkem prostředku na tento materiál, nebo tlakovou myčkou. Odstranění výkvětů je obtížnější. Ty vznikají, když voda transportuje rozpustné soli na povrch stěny. Po jejím odpaření se soli ukládají na cihly jako bílý povlak. Příčinou výkvětů může být vzlínající voda, vlhkost zdi, špatně zvolená malta nebo lepidlo. Odstraňují se za sucha hadříkem nebo kartáčem. Pokud to nepomůže, provádí se mokré čištění opláštění pomocí chemických přípravků dostupných ve stavebninách a stavebních velkoobchodech.
-jik-